DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 07.04.2013 14:11:43 

Artuš Artemis Terra-výmarský ohař (chovný pes)  Oisín Paluduz-Irský vlkodav

Život pod psa
Život pod psa................


" Zkusili jste si někdy představit, co si o nás asi tak myslí? Chci říct, když se vrátíme ze samoobsluhy s tou překrásnou kořistí - s kuřetem, vepřovými kotletami, hovězím žebírkem. V jejich očích musíme být ti nejbáječnější lovci na světě."
Anne Tylerová

Moje první jízda tramvají   ( Merlin )
Jsou mi tři měsíce a vlastně téměř vše je pro mě poprvé. No a jednou ráno mi panička medovým hláskem oznámila, že pojedeme tramvají koupit košík. Hned jsem se zaradoval, že bude zase nějaká legrace a košík bude určitě něco dobrého k jídlu.
Nastávající zážitek mě rychle vyvedl z omylu. Jen tak v klidu jsem si stál na ulici a snažil se každého očuchat a tvářit se u toho jako inteligent. Z této moc důležité činnosti mě  vyrušil velký rámus a u mě stála velikánská obluda s otevřenou tlamou a chtěla mě sežrat. Nejdřív to spolklo paničku a i když jsem se bránil, tak mě to nakonec taky vcuclo. Dalo se to do pohybu a rychle to s náma někam utíkalo. Občas se to zastavilo a spolklo, nebo vyplivlo to další lidi, tak jsem se také pokaždé snažil přidat k těm co měli to štěstí a dostali se ven. Naštěstí to po pár zastaveních vyplivlo i nás. Zaradoval jsem se a už se těšil na ten košík co mi panička chce koupit. To víte po tom hrozném zážitku mi vytrávilo a tak jsem doufal, že bude košík dost velký aby mě dostatečně zasytil.
Došli jsme do obchodu, kde to fakt úžasně vonělo a já se začal rozhlížet kterou dobrůtku mi panička vybere. A pak jsem málem leknutím omdlel. Na čumáku jsem měl velikánskou kovovou věc a slyším jak panička říká, že ten košík je malý.
Hlavou mi prolétlo spousta otázek.......
Cože? Košík? Tohle je ten košík? A ještě k tomu malý? Oni jsou jako i větší?
Jak jako větší? To se do toho mám jako vejít celej?
Pomóóóóóóóóc!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


Jen já jsem normální.....

Teda kamarádi já nevím jak to říct, ale u nás doma jsou to prostě šílenci. Po těch všech zvířatech co už doma máme si dnes pořídili ještě šneky. Jo čtete dobře - ŠNEKY. Tedy odborně je to Achatina fulica. Je to velký jako prase a ještě to na mě blbě čumí.
Tak nevím, ale v téhle rodině už mě asi nic nepřekvapí. Jsou to prostě blázni a já jsem tu jedinej normální.
Má to asi jen jediné plus. Jsme teď naprosto ekologická rodina. Já jím to co mě chutná, takže granule maso atd. No a ty potvory tykadlovitý sežerou to co já nerad. Takže salát atd...
Jen nevím jestli ty divný potvory až vyrostou nesežerou i mě. Budou totiž pěkně velký. Prý až 750g. Ty co tady najdete na fotkách jsou jen miminka. ........ :-)





Páníčci jsou blázni, jen já jsem letadlo.....

To co se děje u nás doma už vážně překročilo meze rozumu.
Nejen, že mě doma krom hada a rybiček už obtěžuje i papoušek, který si sice říká zpěvavý, ale ve skutečnosti každé dopoledne řve tak že to psům rve uši.
Navíc už mají i potkana a to je pro loveckého psa skutečná potupa. Jen si to představte. Když ho přinesli domů tak byl ještě plešatej a slepej. Panička okolo něj skáče jako blázen a říká mu ty můj čumáčku :-( Dokonce ho krmí častěji než mě. Každé dvě hodiny dostává ten hlodavec sunar se spoustou dobrot a především s piškotem.
Dnes jsem na něj ale vyzrál. Když ho panička zase kojila (jak říká), tak jsem mu za trest z klece vyžral zrní :-)) Pravda, bylo to hnusný, ale to má za to, že žere moje piškoty.
A válka teprve začala. Však já mu ještě ukážu, kdo je tady generál........




Dárce krve



19.11. 2006 jsem se stal " dárcem krve" .
Moje panička mě jako správný uvědomělý občan přihlásila do registru dárců krve a pak už jsem jen čekal až mě bude někde potřeba.No a dnes nastala ta chvíle. Volala nám paní doktorka z Vet-centra ve Stodůlkách v Praze, že potřebují mojí pomoc.
Ovšem to jsem ještě netušil, že kvůli záchraně jiného pejska málem přijdu o můj stále se vrtící ocásek.
Moje panička je totiž trošku trdlo a při nastupování do auta mě ho přibouchla do dveří. Začal jsem moc plakat. Panička honem otevřela a kontrolovala co se stalo. Zjistila, že moje vrtící se chlouba je naštěstí celá a i paní doktorka později potvrdila, že je to jen zhmoždění.
Pak mě odebrali vzoreček krve na kontrolu jestli jsem zdráv. Zatímco jsme čekali na výsledek jsem se seznamoval s místní černou fešandou Kejsinkou.
Když nám přišla sestřička říct, že je vše v pořádku, šlo se na věc. Páníčkové mě drželi na stole, paní doktorka mě odebírala krev a já jsem líbal sestřičky. Musím říct, že se mě to moc nelíbilo, ale dalo se to vydržet.
A představte si, že jsem pak od paní doktorky dostal plaketu DÁRCE KRVE a od sestřičky spoustu piškotů a hraček.
Takže psiska......... nebojte se, přihlašte se taky, protože za zachráněný psí život to opravdu stojí. Adresu kde vás můžou pánečci přihlásit máte zde: www.wdk.cz/cs/darci-krve/




Soudný den

Na Soudný den svatý Petr vstal
a seznamem ctností zamával,
zatímco všechny duše čekaly strachy bez sebe,
koho nechá projít branou do nebe.
Pravil: " Jako první slasti ráje sklízí,
kdo má v srdci jenom pravdu ryzí.
Kdo přítel byl vždy stálý a oddaný,
jenž nemíval úmysly postranní,
neškodil, nezradil, stál po boku
příteli v špatném i v dobrém roku.
S jedinou touhou, a sice věčnost,
rozdávat lásky víc než dost."
A proto když svatý Petr otevřel bránu
s ocáskem svištícím ze strany na stranu
s očima plnýma smíchu
vběhl tam jako první pes,
neboť ten patří do nebes
- jediný tvor neschopný hříchu.
Millicent Bobleter
 



Jak jsem pásl krávy

To se jednoho krásné dne páneček rozhodl, že mě vezme na procházku k lesu. Já jsem se moc těšil. Procházky mám moc rád a vždy je nějaká legrace. Tentokrát, ale legrace nebyla. Byla to doslova tragédie.

Když jsme došli k lesu byla tam velikánská louka a na ní se divně loudala smečka obrovských psů. Marek mě poučil, že to jsou krávy. Teda já to hned poznal, jen jsem předstíral, že ne aby měl radost, že mě může poučit.
To bych ovšem nebyl výmar, kdybych se nerozhodl jít ta žvířátka prozkoumat. O co mělo být mé zkoumání lehčí, když jsem neshledal žádné oplocení, jen nějaký ubohý provázek.
Rozběhl jsem se směrem k nejbližšímu rohatci. Jaké bylo ovšem mě překvapení, když jsem od toho ubohého provázku dostal obrovskou pecku do hlavy. Chytřejší z vás už jistě pochopili, že ten provázek nebyl zcela ubohý, ale silně elektrický, což jsem záhy pochopil i já. Táááák jsem se lekl, že jsem zařvala a nabral trysk směrem k rohatcům. Což se jim zjevně nelíbilo a jedna taková potvůrka se proti mě nahrbila, zahrabala nohou a vydala tak mocné bůůůůůůůůů, že jsem se opět vyděsil a mazal honem pryč.
Jelikož jsem, ale výmaráček chytrý a již poučený, při průběhu pod provázkem jsem hóóódně sklonil hlavu, aby mě to zase nebáclo. Co se ale nestalo? Zradil mě můj ocásek a jaksi mírně trčící vzhůru škobrtl o ten špagát. Psiska to vám byla zase taková pecka, že mě hučí v hlavě ještě dnes.
Příště psiska................... Já už vím co. Od té doby raději dělám, že krávy vůbec nevidím..................




Pravda o záchranářských psech

Tentokrát vás psiska poučím o tom, co je to záchranářský pes.
Takový pes je moc důležitý a šikovný. Jako je moje maminka Enny. A zde je její příběh

Moji páníčci mají kamaráda který má moc rád zvířátka. Jmenuje se Ondra Belica a je lezecký instruktor. Kdyby náááááááhodou někdo nevěděl, tak to je člověk co se chová jako pavouk a na laně leze po vejškách. Teda já vám povím, mě by asi bylo šoufl.
A tenhle Ondra si asi řekl, že pes je jako člověk nebo co a chtěl na mojí mamince zkusit nový postroj na lezení, který vymyslel pro záchranářské psí kolegy, aby se jim i páníčkům pohodlně slaňovalo.

Nejprve slaňovali lidi a Enny se měla koukat jak se to dělá. Jenže moje maminka je záchranářka poctivá a všimla si, že lidičky nechali pod skálou batůžky se svačinami. Poctivě oběhla všechny. Svačiny si vybalila a zbaštila.
No já tedy nevím proč se pak na ní všichni zlobili, křičelo že si udělají Enny-burger (to jsem nevěděl, že existuje) a už s nima nikam žádný šedivák nesmí.
Oni asi nepochopili, že je moje maminka zachránila. Co kdyby bylo to jídlo zkažené? Nééééébo dokonce otrávené???

Vlastně by se jí měli omluvit, protože se zachovala jako správný záchranář a obětovala se pro dobro lidí.
Takže psiska abychom si to shrnuli. Záchranářský pes je moc důležitý!!! Pomáhá lidem když jsou v nesnázích, například pod lavinou nebo v sutinách.

A i když to vypadá, že je záchranářský pes nenažraný, tak kamarádi věřte, že to tak není! Je to obětavý pomocník svého pána, který nasadí i vlastní krk, aby se přesvědčil, že lidi nejí něco špatného.

A jestli se ptáte, jak je to když takový pes zjistí, že jím testované jídlo je nazávadné??? Tak já vám odpovím.

Psiska, to by byl přece úplně hloupej, kdyby tu dobrotu někomu nechal..............!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!





O Otesánce Enny

Dnes vám budu opět vyprávět o mojí nenažrané mamince.
Moje člověčí smečka pozvala k nám na chatu tetu Evu co jsem se u ní doma narodil.
Samozřejmě že přijela i moje maminka Enny, bráška a dvě sestřičky.
Ten den bylo strašné vedro, no znáte to - měli jsme jazyky až na vestě. Tedy to je hloupé rčení, já mít na sobě ještě vestu, tak bych to snad nepřežil.
Ale abych se dostal k jádru pudla!
Moje maminka se někam vypařila a upřímně řečeno to lidi poznali až když zjistili, že nežebrá u stolu.Což je hned po " sežer co se dá" její druhá nejoblíbenější činost. Moje panička vytušila odkud vítr fouká (tedy kde Enny bufetí) a běžela se podívat do chaty.
Nebudete tomu věřit, ale to zvíře nenažraný (takhle se psiska o maminkách nemluví) právě polykalo poslední granulky, které jsem tam měl schované. To co já jsem měl na dva týdny mě ta macecha sežrala za půl hodiny. Tedy asi 6kg.
Kdo tam byl a viděl jí mě dá za pravdu, že vypadala jako sud s nožičkama. Byla tak nacpaná, že nemohla ani chodit a tak jen ležela na pískovišti a funěla.
Když s ní teta Eva přijela k panu doktorovi, tak se na ní chodilo dívat celé osazenstvo ordinace. Nikdo nechtěl věřit, že se tolik jídla do ní vešlo. To oni tam asi neznají výmaráky. Ale až nás poznají, tak se divit přestanou. Enny pak musela vypít celou lahvičku peroxidu a všechno vyzvracela.

Takže psiska z toho vyplívá, že jíst se má pomalu, protože když to pak jeden musí vyzvracet, tak je to za:
a) plýtvání materiálem
b) škoda času
c) znehodnocená potrava

Jo a psiska, příště, příště to raději všechno sežeru sám...................................................

Psiska, tak vypadá výmar po požití 6kg granulí




Srážka s kočkou

Moje nová člověčí smečka si mě přivezla domů jednu krásnou slunečnou sobotu. Celou cestu mě utěšovali, ale mě se stejně stýskalo, najednou jsem byl sám, bez bratříčků a sestřiček. Teda mezi námi myslím, že maminka byla ráda, že už jdeme všichni pryč, asi to s námi divochy neměla jednoduché.
Po příjezdu do mého nového domova, jsem se trochu bál co se bude dít, ale moc všichni na byli moc hodní a tak jsem se po chvíli rozhodl že prozkoumám terén. Panička byla v kuchyni a proto jsem se za ní rozběhl. K mému velkému překvapení, mě v předsíni zastavila obrovská zrzavá obluda a koulela očima. Teda já se lek až jsem se............. no byla z toho loužička. To se stane i velkejm psům, nebo ne? Páníčci se smáli a řekli mě, že je to jenom kocour Lukas. No jak jsem mohl vědět, že tohle je ta kočka co maminka říkala, že se dobře prohání. Já si tedy myslím, že bydlení s kočkou má jen jedno plus. Ty číči maj fakt dobrý granule. Panička mě kárala, že budu mňoukat, když je budu jíst, ale psiska nebojte se není to pravda. Tak jen do nich.
HAF, HAF...........






Jak jsem hlídal prase

Jak každý pes dobře ví, 30. dubna je pálení čarodějnic.
Panička naštěstí létala dost vysoko a tak jí nachytli a máme jí doma pořád. Moje člověčí smečka, teda bez toho štěně te Petříka ( ten je malej na takové akce, to dá přeci rozum), mě vzala na bezvadnou oslavu. Měl jsem tam celou noc hrozně moc práce. Musel jsem každého kontrolovat jestli nejí něco zkaženého. Teda oni to nechápali, ale já to myslel dobře. Jsem nechtěl aby jim pak bylo pod psa, nebo-li zle. Ale co bylo nejdůležitější? No přeci to že tam pro mě pekli čuníka na rožni. To vám byla takovááááááá vůůůůůně, že se mě z toho zbíhají sliny ještě dnes. Pořád jsem si ho chodil hlídat, aby mě ho nikdo nesnědl. Představte si, že se pak na něj vrhlo padesát hladových krků a na mě zbyla jen jedna umrněná kostička. Zkrátka jsem chudák šedivák.
Ale psiska nebojte. Příště, příště budu možná rychlejší......!!!!!!!!!!!!!!!